Otevřeno bude od 18. dubna do 27. dubna v době od 9:00 do 17:00 a poslední den 28. dubna pouze od 9:00 do 12:00.

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě (www.ogv.cz):

A: Komenského 1333/10, 586 01 Jihlava
B: Masarykovo náměstí 642/24, 586 01 Jihlava

Historie i kultura v kostce

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě (dále jen OGV) je příspěvkovou organizací Kraje Vysočina. Existuje od roku 1948, ve kterém vdova po váženém místním lékaři, paní Marie Kovaříková, věnovala městu hodnotnou kolekci 78 obrazů a 1 sochy převážně českých malířů konce 19. století a 1. poloviny 20. století. Na základě toho mohla být vybudována obrazová galerie města Jihlavy (již roku 1953 však přešla do správy kraje, v níž setrvala až do roku 1960, do územní reformy státu), která je v dnešní době největším svého druhu ve městě, se svými dvěma budovami a sbírkou čítající na šest tisíc uměleckých děl. Obrazy a sochy doplňují kresby a grafiky, čímž vznikla jedna z nejhodnotnějších kolekcí českého umění 20. století v regionu.

Centrum OGV se nalézá ve starobylé renesanční budově na Komenského 10 (od roku 1964, kdy byla zároveň přejmenována do současné podoby) a výstavní prostory má od roku 1989 též v obdobně hodnotných prostorech dalšího jihlavského renesančního domu na Masarykově nám. 24.

Budovy OGV jsou tak samy o sobě uměleckými památkami a především vzhledem ke svým krytým dvorům (vnitřním patrovým halám sloužícím původně ke kontrole a prodeji sukna) jsou považovány za jihlavský fenomén a středoevropské unikum. Jejich současná podoba pochází ze 16. století. I když jsou adaptovány pro účely výstav uměleckých děl, mohly by ihned začít sloužit jako památníky své doby. Takto však, ve spojení se zajímavými výstavními projekty, dostávají další inspirativní rozměr. Vzhledem k instalované výstavě je nyní nasnadě krátce se zmínit o historii a stavebním vývoji obou galerijních budov.

Začněme domem na Masarykově nám. 24, který je poněkud starší, než sídelní budova OGV. Renesanční podoba domu pochází přibližně z 90. let 16. století. Jeho základy jsou však gotické (dosud viditelné na portálech) a průčelí je barokní. V přízemí návštěvníky uvítá dvoulodní mázhaus na toskánských sloupech (postavených ve stylu toskánského, římskodórského slohu a vyznačujících se střídmostí a jednoduchostí bez složitých ozdobných prvků),v patře se pak nachází jeden z nejstarších krytých dvorů konce 16. století, čímž je myšlena vysoká patrová síň s výzdobou. Dům sloužil obytným, obchodním, výrobním a později nájemním účelům.

Sídlo OGV na Komenského 10 se řadí mezi prvořadé památky města. Vznikl scelením dvou měšťanských (patricijských) domů roku 1864. Oba domy sloužily ke stejným účelům, jako v případě Masarykova nám. 24. Jeho historie je sice podstatně starší, ale do dnešní doby se bohužel zachovala pouze jejich renesanční podoba. Renesančně byly přestavěny v 60. letech 16. století a v tomto směru je zachovalejší původní levý dům se vstupní síní a krytým dvorem v patře zakončeným působivou nástropní freskou na jeho klenbě. Jejím obsahem je 8 postav andělů s hudebními nástroji a rozevřenou Biblí s jedním ze žalmů Starého zákona. Celé dílo je datováno rokem 1577 uvedeným přímo v malbě. Další pozoruhodností dnes spojených domů je dvoulodní sklep s nízkou klenbou na dvou pilířích, v současnosti využívaný rovněž k výstavním účelům jako lapidárium.

Činnost OGV obnáší sbírkotvornou a výstavní (prezentační) složku. Z pohledu veřejnosti je pochopitelně nejviditelnější druhá jmenovaná. OGV se profiluje jako muzeum umění zaměřené na české výtvarníky 20. století. Vzhledem ke svým sbírkám, k regionu, v němž působí, i k obecné tradici (krajinomalba) však přitom vychází už ze století předešlého (19.), kdy jak vlastní, tak prezentuje díla tzv. Mařákovců (žáků a následovníků Julia Mařáka a studentů jeho krajinářské speciálky), tak členů Umělecké besedy. Za všechny lze jmenovat Antonína Mánesa, Antonína Chittusiho, Jaroslava Panušku staršího, Romana Havelku, Josefa Jambora, Oldřicha Blažíčka a Aloise Kalvodu, z nichž mnozí se na Vysočině narodili nebo zde dlouhou dobu žili a tvořili. Z jiných žánrů malby tohoto období jsou v OGV zastoupeni např. Jakub B. Schikaneder, Václav Brožík, Antonín Mánes, Zdenka Braunerová, Jan Preisler, Josef Šíma, František Tichý, Josef Čapek, Jan Zrzavý nebo Bohumil Kubišta. Kromě toho se OGV orientuje i na představitele Skupiny 42, Františka Grosse, Františka Hudečka, Pravoslava Kotíka, Jana Smetanu, Miloslava Holého, Bohumíra Matala, Karla Součka nebo Ladislava Zívra a grafiky 60. let, Jiřího Johna, Mikuláše Medka, Jiřího Koláře nebo Václava Boštíka. Přitom neztrácí ze zřetele ani současné umění, a to i těch nejmladších, absolventů výtvarných škol. Za zmínku v tomto bodě stojí zejména již proběhlé výstavy členů skupiny Tvrdohlaví, Petra Nikla, Stanislava Diviše nebo Jiřího Davida. Vlastní sbírky galerie jsou prezentovány na dlouhodobých výstavách, aktuálně je to Řeč umění I., II. a III. s podtitulem Umění ze sbírek OGV do roku 1918, z let 1918 – 1948 a 1948 – 1970. Tyto prezentace jsou na sebe navazující se zhruba ročním odstupem. Na pomezí stálé expozice a projektu stojí Hmatové sochařství.

Tato ojedinělá výstava byla zahájena v únoru 2008 a iniciovala ji OGV spolu se Sdružením Slepíši – Mezinárodním centrem Axmanovy techniky modelování pro zdravotně postižené z Tasova, Štěpána Axmana, zakladatele výukové metody práce s nevidomými umělci. Jedná se o přehlídku děl mladých nevidomých sochařů. Nakolik se tento projekt ukázal jako převratný dokládá výroční Cena Českého výboru ICOM (v překladu Mezinárodní rady muzeí) udělovaná každoročně za uplynulý rok v rámci Národní soutěže muzeí Gloria Musaealis a získaná 14. května 2009. Hmatové sochařství OGV bylo na tomto ročníku (VII.) uvedené prestižní soutěže vyzdviženo jako Muzejní výstava roku 2008.

Kromě jednotlivých krátkodobých i dlouhodobých výstav se však OGV nemalou měrou zapojuje i do nezávislých občanských projektů, jako např. aktivit občanského sdružení paní Marie Bohuňovské „Spolek za navrácení sochy TGM do Jihlavy“; výstava se jmenovala „Nastal čas návratu …“ a týkala se 60. výročí odhalení sochy Tomáše Garrigue Masaryka v Jihlavě od ak. sochaře Jaroslava Šlezingera.

OGV také pravidelně dává prostor uměleckým a zájmovým skupinám, jako je ostatně i Klub filatelistů, konkrétně z řad umělců, studentů středních a vysokých uměleckých škol i veřejnosti, např. Sdružení výtvarných umělců Vysočiny, Klubu výtvarných umělců Horácka, Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, Technické univerzitě Liberec (její textilní fakultě a katedře designu) nebo jihlavskému sdružení Jinak (Jihlava na kolenou).

V neposlední řadě se OGV aktivně zapojuje do kulturního života města i regionu formou Muzejních nocí (v rámci každoročních Festivalů muzejních nocí) a Dnů evropského kulturního dědictví (Dnů otevřených dveří památek), které se konají vždy na přelomu jara a léta a na podzim a mají u návštěvníků úspěch především svými komponovanými pořady. Na tomto místě je nutné zmínit rovněž spolupráci s Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů Jihlava (letos na podzim se bude konat jeho již XIII. ročník), a to formou doprovodných výstav.

Z mnoha dalších služeb OGV veřejnosti pak nelze opomenout rozsáhlou knihovnu s uměleckohistorickou literaturou a časopisy i s přístupem na Internet, kterou využívají s oblibou nejen studenti a badatelé. Závěrem je nutné uvést i kulturně výchovnou a lektorskou činnost OGV spočívající v nabídce a vedení kurzů pro školy a veřejnost, přednáškách a komponovaných prohlídkách výstav. Proto je, nejen vzhledem k výše napsanému, OGV, jako nositelka kulturního rozvoje Jihlavy i kraje Vysočina, důležitým partnerem mnoha dalších muzeí v České republice, nejen krajských, ale i těch nejprestižnějších (za všechny lze jmenovat např. Národní galerii v Praze) a je rovněž členkou Rady galerií České republiky a Českého výboru Mezinárodní rady muzeí ICOM.

Návštěva obou budov OGV s jejími aktuálními výstavami se jistě stane pro každého návštěvníka města Jihlava inspirativním kulturním zážitkem.

(text Tomáš Indra)